Návody a doporučení - Výběr kotle
Rozhodujete-li se pro koupi nového kotle, jistě se Vám bude hodit několik užitečných doporučení a odborných rad. Investici v řádu několika desítek tisíc korun nelze odbýt impulzivním rozhodnutím na základě vzhledu a nejnižší pořizovací ceny výrobku. Nejlevnější potom mohou být skutečně jen pořizovací náklady, které po několika letech převýší náklady na provoz a opravy nevhodně zvoleného zařízení.
Na našem trhu se prezentuje 72 výrobců plynových kotlů (informace čerpána ze zdrojů výstavy TZB Aquatherm 2000).
Důležitým kritériem při výběru kotle je dostupnost firmy pro údržbu zařízení a možnost její záměny za jinou při nedobré zkušenosti, technická vyspělost výrobku a účinnost spalování. Velmi napoví i historie výrobce v delším časovém úseku vázaná vývojem výrobků. Dnes jsou pro obyvatele středů měst rozhodujícím faktorem emise (lokality v kompetenci památkových úřadů), po zavedení povinného měření emisí vázaného na výši daně (návrh začátek roku 2007) bude totéž platit také pro majitele ostatních domů a bytů.
Často jsem velmi zklamán výší investice do zařízení, kde se stýkají všechna média domu, v poměru k sedací soupravě. Sedací souprava nevykonává žádnou práci, nevyžaduje vysoký stupeň zabezpečení a v čase podléhá módním trendům, tudíž její trvání je z hlediska užitného méně žádoucí.
Typové rozdělení plynových kotlů
Plynové kotle dělíme na stacionární a závěsné.
Stacionární kotle - jsou vhodné pro umístění do kotelny a jejich určení již spadá do zařízení o větších výkonech, mohou tedy sloužit k zásobování většího počtu okruhů, bytů a provozů.
Závěsné kotle - nejsou prostorově méně náročné, lze je umístit přímo do bytu (suterénu, koupelny, kuchyně aj.) a technologií výroby tepla se více hodí k užití do bytů, rodinných domů a menších provozů.
Tyto pak lze dále rozdělit na kotle s přirozeným odtahem spalin do komínu a kotle s nuceným odtahem spalin (tzv. turbokotle), tedy jejich spaliny jsou hnány ventilátorem mimo interiér budovy.
Pro kotle, k jejichž spalování je přiváděný vzduch nasáván z interiéru, platí přísná pravidla umístění a výměny vzduchu. Ke spálení 1m3 plynu je zapotřebí kyslíku ze 3m3 vzduchu. Pokud je vzdušný kyslík vyčerpán, produkuje kotel nedokonalým spalováním kysličník uhelnatý, tedy smrtelně jedovatý plyn bez barvy a zápachu.
Neodborná montáž
Při revizích plynových zařízeních se někdy setkávám s případy náhrady plynové karmy v koupelně za plynový kotel, často i nad vanou. Majitelé si neuvědomí nekvalifikovaný zásah a nepozastaví se ani nad tím, že stará karma nevyžadovala přívod elektrického proudu, zatímco plynový kotel ano. Do prvního výpadku, v horším případě úrazu elektrickým proudem, se bezstarostně sprchují i s kotlem. Stařičká karma hořela pouze několik okamžiků při otevřeném kohoutku teplé vody, zatímco kotel v zimním období často hoří i 18 hodin denně a potřeba výměny vzduchu je více než desetinásobná.
Nároky na ohřev vody
Pro přípravu teplé vody lze zvolit několik technických řešení.
- Průtokový ohřev - vhodné pro byty a domy s jednou koupelnou blízko zdroje TUV - ohřev teplé užitkové vody probíhá v kotli v zabudováném výměníku průtokem. Pokud voda protíká, tedy se i ohřívá a naopak. Výkon a výchylky teploty ohřevu TUV jsou jedním z nejdůležitějších kritérií při hodnocení a testech ve všech státních a profesních zkušebnách kotlů.
- Ohřev v zásobníku mimo kotel - vhodné pro domy s větším počtem odběrních míst a s vyššími nároky na komfort - ohřev TUV probíhá odkloněním topné vody z okruhu topení do okruhu topné spirály v zásobníku, o kterou se ohřeje voda na umývání. Zásobníky TUV se dělají s různým objemem, přičemž neplatí úplně pravidlo, že čím větší zásoba, tím větší množství teplé vody za časovou jednotku. Rozhodujícím parametrem vedle obsahu je také předávací plocha spirály. Například některé zásobníky o obsahu 50 litrů zabudované v kotli jsou schopny dodat totéž množství TUV jako zásobník 120 litrů mimo kotel. Jinými slovy, doba ohřevu TUV např. z 15 ° Celsia na 50 ° Celsia a množství trvale ohřáté vody za časovou jednotku mohou být u obou řešení stejné.